Městské muzeum v Kamenici nad Lipou - muzeum pro všechny smysly

3D techniky Jaroslavy Chlupáčové a Jiřího Chlupáče, Akvarely Aleše Janů a Adama Krpálka

Na druhou polovinu prázdnin nachystalo muzeum pro své návštěvníky výstavu čtyř regionálních výtvarníků: 

Jaroslava Chlupáčová
se narodila 6. června 1956, od dětství žije v Kamenici nad Lipou. Absolvovala Střední průmyslovou školu textilní v Jihlavě-Heleníně.
Již od dětství se zajímala o výtvarné umění, zvláště o kresbu a malbu. Po celou tuto dobu se věnuje také vlastní tvorbě. Začínala drobnými kresbami a miniaturami s přírodní tématikou, známé jsou její malované kamínky.
Další její tvorba se dá rozdělit do několika tvůrčích období:
„Obrázky pro duši“ zobrazení pocitů, nálad a duševního rozpoložení
„Podoby slunce“ plastické obrazy s přidanými přírodními prvky
„Mandaly trochu jinak“ mandaly v plastickém provedení
„Květy dekor“ dekorativní obrazy květin do interiéru
„Stopy podzimu“ obrazy s přírodní tématikou
„Asambláž“ 3D technika, prostorová obdoba koláže

Poslední dobou se zabývá vytvářením obrazů a také užitkových předmětů, jako jsou zápisníky, ART bloky, dárkové krabičky, kazety na šicí potřeby, stojánky na tužky a příbory technikou asambláže. Na plochu obrazu nebo předmětu jsou skládány různé komponenty, které jsou fixovány k podkladu a dále upravovány barvami a patinou do finální podoby. Na začátku 20. století tuto výtvarnou techniku vynalezli dadaisté.

Jiří Chlupáč
se narodil 16. srpna 1986 v Pelhřimově, žije v malé vesničce Vlčeves na Táborsku.
Všeuměl se spoustou zájmů a koníčků je vyučen v oboru autoelektrikář, maturita v technických povoláních na Střední škole obchodu, služeb a řemesel Tábor. Nyní je zaměstnán jako technik VSP Data.
Od roku 2018 se věnuje 3D tisku figurek a jejich následnému postprocesingu. Tisk z PLA, PETG, RESIN.

Další záliby: 
tisk laserem – fotografie vypálené do dřevěné překližky nebo bílé dlaždice
pěstování masožravých rostlin – převážně rodu Nepenthes a jejich hybridů
chov leguánů zelených

Aleš Janů
se narodil 24. ledna 1987, žije v Kamenici nad Lipou, maturoval na Střední průmyslové škole strojní v Pelhřimově, nyní pracuje jako technik v automobilovém průmyslu.

„Jsem amatérský malíř. Akvarelovými barvami maluji teprve čtvrtý rok. Jako samouka mě mou nekončící cestou vpřed provází nejen nepřeberné množství kvalitních návodů a rad na internetu, ale hlavně mé neustálé selhávání a stupňující se nároky na sebe i na výsledné dílo. Mojí inspirací je především město a příroda. Rád maluji atmosférická panoramata, pouliční scenérie, venkovské krajiny nebo lesy. Přesto věřím, že jakýkoli předmět může být autentickým uměleckým dílem. Mojí vizí je vytvoření harmonie tvarů, barev a námětu s cílem vytvořit v očích diváků vzpomínku a pocit známosti. Celkově mě zajímá atmosféra v obraze.“

Adam Krpálek
se narodil 17. srpna 1991 v Pelhřimově. V současné době žije v Kamenici nad Lipou. Vystudoval střední školu TRIVIS Veřejně právní studia, vyšší odbornou školu TRIVIS Prevence kriminality a své vzdělání ukončil na vysoké škole UJAK Bezpečnostně právní studia. Nyní pracuje jako operátor CNC laserů.

„Malování se věnuji zhruba čtyři roky. Na začátku mé cesty byla náhoda, díky které se malování stalo mou vášní a zároveň prostředkem, který mi svým způsobem změnil vnímání světa. Jako samouk se věnuji především malbě akvarelem a mou inspirací je především krása přírody a světa kolem mne, kterou se snažím přenést do svých obrazů. V nich se pokouším klást velký důraz na světlo, hru stínů, atmosféru, harmonii barev a kompozici.“

Ochotnické divadlo v Kamenici nad Lipou

Do historie ochotnického divadla v Kamenici nad Lipou dává nahlédnout aktuální výstava v Městském muzeu. Divadelní spolek byl v Kamenici nad Lipou založen v roce 1868, ale divadlo se zde hrálo dříve. U zrodu ochotnického spolku stála rodina Kvěchova. Maminka Karla Kvěcha (dlouholetého ochotníka) se provdala do Kamenice a přivezla s sebou řadu knih s divadelními hrami, které se staly předlohou pro počáteční práci kamenických ochotníků. 
Velký vliv na činnost ochotnického spolku mělo založení Sokola, pod jehož hlavičkou divadlo vystupovalo. V roce 1941 byla činnost Sokola zastavena, ale divadelní soubor ve své činnosti pokračoval. Po roce 1945 hráli kameničtí ochotníci pod jménem J. K. Tyl. V padesátých letech se stal zřizovatelem ochotnického spolku ZK Tylex, později divadelní odbor Domu osvěty.
Divadlo se hrálo v malých sálech hostinců Pošta, U Švíků, U Kameníků a U Plocků, v zámecké zahradě i zahradě u Modré hvězdy. Až v roce 1908 dal velkostatek svolení k vybudování jeviště a šatny v nově postaveném hotelu U Lípy. Zřízením stálé divadelní scény nastal zlom v "nové" činnosti spolku. Valnou hromadou byl schválen Divadelní řád a vedly se seznamy her, které ochotníci nastudovali. Druhá světová válka zasáhla i do činnosti divadelní. Ochotníci však nepřestávali ve zkoušení nových představení. Po válce nastává útlum v činnosti kamenických ochotníků. Novým impulsem bylo otevření kulturního domu v roce 1963, který divadelnímu spolku poskytl zázemí pro jeho činnost. S velkým elánem se ochotníci pustili do práce a studovali jednu divadelní hru za druhou. Divadelníci při svých vystoupeních spolupracovali s místními muzikanty, pěveckým sborem Lípa a dětským divadelním souborem Lipka.
Kameničtí ochotníci hostovali se svými představeními také mimo Kamenici nad Lipou, např. v Těmicích, Nové Cerekvi, Božejově, Nové Včelnici, Častrově, Počátkách, Deštné, Mnichu, Jindřichově Hradci, Kardašově Řečici … Účastnili se řady amatérských divadelních festivalů a soutěží.
Od roku 2007 nesl divadelní spolek jméno Kvěch a vedla jej režisérka Luďka Houserová. V roce 2013 vzniklo nové divadelní uskupení Triangl pod vedením Lenky Senderákové.
Výstava potrvá do 25. června 2023.

SNĚNÍ - obrazy Jany Topinkové Medkové

Zveme všechny příznivce výtvarného umění k návštěvě výstavy obrazů Jany Topinkové Medkové s názvem SNĚNÍ. Zahájení se koná v neděli 26. března 2023 v 15 hodin ve výstavní síni muzea na zámku.

Výstava potrvá do 30. dubna 2023.

LIDOVÉ PODMALBY NA SKLE

Výstava představuje nevelkou, ale přesto hodnotnou sbírku lidových podmaleb na skle, kterou uchovává naše muzeum. 

Malba na sklo patří k nejstarším technikám zdobení skla. Vedle malby „za tepla“ (tzv. email) se vyvinula i technika malby „za studena“, většinou prováděná temperovými barvami na zadní stranu skleněné tabulky – odtud termín podmalba. Znamenalo to, že obrázek byl vytvářen opačným postupem než při „běžné“ malbě. Nejprve autor maloval to, co bylo divákovi nejblíže – tedy oči dříve než obličej, ozdoby na šatech dříve než šaty atd. Nakonec byl obrázek ozdoben květinovými ornamenty a celá plocha natřena barvou, která tvořila pozadí. Podmalba na skle se objevovala údajně již v Byzantské říši, odkud byla přenesena do Itálie. Odtud se v 15. a 16. století rozšířila dále do Evropy prostřednictvím klášterů. Za vlády Rudolfa II., kdy technika podmalby prožívala v Evropě velký rozkvět, byla jedním z center tohoto druhu výtvarného umění Praha. Ke zlidovění této techniky došlo kolem poloviny 18.století, a to vlivem několika faktorů – zlevnění výroby skla a tím i dostupnost pro širší vrstvy obyvatelstva i postupné zlepšování ekonomického postavení venkova, jehož projevem byla mj. zvýšená poptávka po náboženských a zdobných předmětech. Střediska výroby skleněných podmaleb ležela především v pohraničních oblastech, na Šumavě a v Bavorském lese, po Domažlicko až Chebsko, na severu Čech v okolí Nového Boru, České Kamenice, Skalice až po Jablonecko. Každá z oblastí si vytvářela svůj charakteristický styl. Nejčastějšími náměty lidových podmaleb se stali světci, patroni a ochránců řemesel, zdraví nebo majetku. Tak například sv. Florian chránil před požárem, sv. Jan Nepomucký před vodou, sv. Josef ochraňoval rodinu, sv. Izidor rolníky atd. Často se vyskytovaly různé Madony, Ukřižování, Betlémy, Boží hrob či svatá Trojice. 

Poděkování za určení a dataci jednotlivých podmaleb patří odborníkovi na tuto tématiku, PhDr. Luboši Kafkovi z pražského Etnologického ústavu.

Výstava potrvá do 31. ledna 2023.

BOŽENA SMRČKOVÁ - KROJE A VÝŠIVKY 

V září a říjnu probíhá v muzeu výstava krojů a ručních výšivek Boženy Smrčkové.
Paní Božena Smrčková se narodila 20. dubna 1921 v Lovětíně u Jarošova nad Nežárkou do větší zemědělské usedlosti. Měla sedm sourozenců. Obecnou školu absolvovala ve svém rodišti a do měšťanské dojížděla do Jindřichova Hradce.
Učila se dobře, ale rodina záhy přišla o otce, což mělo za následek, že děti s matkou se musely starat o hospodářství a pro další vzdělávání nebyly podmínky.
Ve volném čase docházela do ochotnického a tanečního spolku Jarošov. Dívky v něm měly svou krojovanou skupinu blaťáckých krojů, chlapci pak selskou jízdu. Na výstavě najdete fotografii skupiny z roku 1936. Kroje si členky zhotovovaly samy. Vystavené kroje, zástěry a různé doplňky jsou dílem paní Smrčkové.
Během 2. světové války se paní Smrčková vdala. Navzdory těžké práci v zemědělství jí ruční vyšívání zůstalo celoživotní zálibou.
Žila v Pravíkově a po smrti manžela u dcery v Kamenici nad Lipou. V posledních letech je v Domově pro seniory v Proseči – Obořišti, kde v loňském roce oslavila 100. narozeniny. Má dvě děti, čtyři vnoučata, 3 pravnoučata a 2 prapravnoučata.
Výstava potrvá do 30. října 2022. 

JARMILA HANZÁLKOVÁ

(výstava ke 30. výročí úmrtí významné osobnosti Kamenice nad Lipou) 

Jarmila Hanzálková se narodila 26. ledna 1910 v Kamenici nad Lipou jako třetí dítě manželů Hanzálkových a rodnému městu zůstala věrná po celý život. Záhy přišla o matku (zemřela při komplikovaném porodu čtvrtého potomka) a její výchovy se ujala teta Žofie Širůčková. Právě ona v malé Jarmile od útlého věku utvářela vztah k literatuře a divadlu, které sama ochotnicky hrála.
V Kamenici nad Lipou absolvovala obecnou i měšťanskou školu a poté odešla do Českých Budějovic, kde v letech 1924 - 1929 vystudovala Soukromý ženský učitelský ústav v klášteře sester Nejsvětější svátosti. Po studiích nastoupila učitelskou dráhu nejprve v Žirovnici, kde učila šest let až do roku 1935. Pokračovala v Mnichu, odkud byla na osm měsíců přeložena do rodné Kamenice. Následovala místa v Bohdalíně, ve Včelničce a opět v Kamenici nad Lipou. Zde se její krátká, sotva sedmnáctiletá, učitelská kariéra uzavřela. Důvodem bylo těžké sluchové onemocnění, které ji přinutilo odejít do invalidního důchodu. Práce s dětmi se ale odmítala vzdát. Krátce pak byla zaměstnána jako pomocná pracovnice v zahradnictví. Důležitý mezník v životě Jarmily Hanzálkové přišel v roce 1948, kdy se uvolnilo místo vychovatelky ve školní družině v Kamenici nad lipou, na které byla přijata. Zůstala zde sice jen do roku 1952, kdy odešla kvůli vleklému onemocnění hlasivek, ale 8. června 1949 založila zájmový kroužek – amatérský dětský divadelní soubor Lipka, který pak vedla plných čtyřicet let.
Založení Lipky předcházelo pořádání čtenářských besed, recitačních pásem a krátké dramatizace známých pohádek. V začátcích měl soubor kolem dvaceti členů. První veřejné vystoupení souviselo s prací Jarmily Hanzálkové ve Svazu invalidů. Představení s názvem Zítra začíná život soubor uspořádal ke Dni slepců. Kromě Kamenice vystupovali členové Lipky i v okolí, zprvu blízkém (Častrov, Nová Včelnice), později i vzdálenějším (Pelhřimov, Humpolec, Jihlava, Tábor, ale i Brno a Praha). Přišla i účast na různých festivalech a přehlídkách (Okresní festival dětských souborů v Pacově, Dětský máj Vysočiny ve Žďáru nad Sázavou, Severočeský divadelní festival v Libochovicích, Dětský divadelní festival v Duchcově, Šrámkův Písek). V té době se již počet členů souboru pohyboval mezi padesáti a šedesáti. Odměnou za celoroční práci byly dětem zájezdy, jejichž náplň tvořily návštěvy divadelních představení a také besedy se známými herci. Navštěvovaly tak i Národní divadlo v Praze nebo Otáčivé hlediště v Českém Krumlově a mohly besedovat s takovými hereckými a uměleckými veličinami, jakými byli Marie Svobodová (mj. představitelka Babičky), Otýlie Beníšková, Karel Höger, Radovan Lukavský, František Hrubín či Karel Svolinský. Pro Lipku napsala Jarmila Hanzálková celou řadu her, z nichž nejznámější jsou O princezně, která si neuměla hrát, Rozhněvaná princezna, Zapomenutá studánka, Slunečná Helenka, V práci je štěstí člověka, Čtyřlístek štěstí, Vánoční růže a další. K tomu je nutné připočíst množství dramatizací her jiných autorů, domácích i zahraničních. V roce 1989 u příležitosti 40. výročí založení Lipky se Jarmila Hanzálková ze zdravotních důvodů vzdala vedení souboru. Tato skutečnost bohužel znamenala jeho faktický zánik.
Její činnost se ovšem neomezovala pouze na Lipku. Psala novinové články, povídky, krátké prózy, různé dramatizace pro rozhlas, ale především básně. Napsala jich celkem na 300. Tři básnické sbírky vyšly tiskem: Posláno po větru (1974), Jak hovoří klavír (1982) a Nebe nad rodnou zemí (1991). Dalších šest zůstalo v rukopise. Čtyři jsou uloženy v autorčině pozůstalosti v archivu kamenického muzea (Zpíváno domovu, Sloky nejtišší, Letní etudy, Prameny srdce). Další nevydané sbírky básní uchovává Památník národního písemnictví v Praze. V pražské Viole bylo v roce 1983 uvedeno pásmo básní Jarmily Hanzálkové v podání herců Věry Galatíkové a Radovana Lukavského.
Samostatnou zmínku zaslouží vztah Jarmily Hanzálkové k osobě a rodině nejznámějšího kamenického rodáka, hudebního skladatele Vítězslava Nováka. V prosinci roku 1945 četla básnířka ve vysílání Jihočeského rozhlasu fejeton věnovaný 75. Novákovým narozeninám. Text, nazvaný Rodné město zdraví svého syna, zaslala na Mistrovu adresu a tím byl navázán první kontakt. Osobně se poprvé setkali o necelé tři roky později, kdy Vítězslav Novák s manželkou a synem přijel do Kamenice nad Lipou u příležitosti oslav 700. výročí založení města. Mezitím již skladatel obdržel několik básní a rozhodl se jednu z nich – Kraj Štítného – zhudebnit a zařadit jako první část cyklu Jihočeské motivy, který byl poprvé uveden 22. října 1947 ve Smetanově síni v Praze. V letech 1948 – 1962 probíhala mezi Jarmilou Hanzálkovou a Novákovými poměrně častá korespondence. Obě strany si vyměnily na šest desítek dopisů. Po skladatelově úmrtí v roce 1949 v korespondenci pokračovala Marie Nováková a obě ženy velmi sblížila snaha o propagaci Novákova díla.
Za svou činnost získala Jarmila Hanzálková řadu ocenění. Jmenujme alespoň nejvyšší vyznamenání amatérským divadelníkům Zlatý Tylův odznak, který obdržela v roce 1966 na festivalu Šrámkův Písek nebo čestný titul Zasloužilá kulturní pracovnice, udělený Ministerstvem školství v roce 1975. Město Kamenice nad Lipou Jarmile Hanzálkové udělilo 19. února 1984 čestné občanství. 
Jarmila Hanzálková zemřela 3. března 1992 a byla pohřbena na hřbitově Bradlo. V současné době nese její jméno jedna z kamenických ulic.
Výstava potrvá od 3. do 31. května 2022. 

JEN TAK SI SBÍRÁM VI. - MEDAILE A PLAKETY ZE SBÍRKY RUDOLFA FOJTÍKA

V březnu a dubnu se ve výstavní síni kamenického muzea na zámku opět po čase představí s další části své rozsáhlé sbírky Rudolf Fojtík v rámci volného cyklu Jen tak si sbírám. 
Po kolekci pivních etiket a dalších předmětů s oblíbeným nápojem souvisejících (2008), zápalkových etiket (2013) a mincí a bankovek období Československa (2016) tentokrát půjde o medaile a plakety. 
Rudolf Fojtík, dnes 67letý sběratel, původem z Ostravy-Poruby, se sběratelstvím zabývá odmala. Začínal, podobně jako řada jeho vrstevníků, sbíráním zápalkových nálepek. Tehdy byl žákem druhé třídy jedné z ostravských základních škol. Postupně pokračoval sbíráním odznaků, později mincí a platidel. Po návratu z vojny začal sbírat pivní tácky a etikety. Po vstupu do táborského klubu sběratelů Parkan rozšířil svůj záběr i na pivní sklenice, kalendáře a další související předměty. Ještě později své sběratelské portfolio rozšířil o medaile a plakety. A právě ty představí na aktuální výstavě, která potrvá od 8. března do 24. dubna letošního roku.